"Ne podle počtu, ale podle dovedností!" Tato slavná věta velkého ruského velitele Alexandra Suvorova, jako nikdy předtím, se vejde do podoby epigrafu k tomuto článku. Historie lidstva má velmi malý počet let, kdy nebyly na planetě bojovány žádné války a ozbrojené konflikty. Ale dnes budeme mluvit o taktice bitev a budeme brát v úvahu bitvy získané nad nadřazenými nepřátelskými silami. V uvedených příkladech se projevil nejen talent velitelů, ale také bojový duch boje. Pro lepší vnímání umístíme bitvy vyhrané v menšině v chronologickém pořadí.
1
Neva bitva
Tvrdá vojenská konfrontace na březích neva novgorodských vojsk pod velením prince Alexandra Jaroslava se švédskými jednotkami byla jedním z prvních vítězství ruských zbraní.
Brzy ráno, 15. července 1240, se na levém břehu Nevy sjížděli rusští a švédští jezdci v oštěpu. Kromě jezdců byly v novgorodské armádě také boční milice zakrývající boky hlavních sil.
Bitva pokračovala až do pozdních večerních hodin a 1 200–1 400 ruských vojáků donutilo 4–6 000. švédskou armádu ustoupit. Na přeživších lodích přešli Švédi na pravý břeh a odešli, těla mrtvých zůstala nezasažená.
2
Námořní bitva u Kurzoly
V roce 1293 vypukla mezi Benátkami a Janem válka o nadvládu ve středomořském regionu. Během konfrontace 8. září 1298, největší námořní bitva mezi dvěma obchodními republikami se konala blízko ostrova Kurzole.
Janov vypustil 78 lodí proti 95 lodím Benátské republiky. Velitel janovské flotily navzdory numerické nadřazenosti nepřítele ponechal 15 ze 78 válečných lodí v rezervě. Bitva byla divoká a krvavá. Rozhodující roli hráli kuše a rozhodující akce janovských námořníků.
Na dno bylo vysláno 65 benátských lodí a bylo zajato 18 galér. V důsledku vítězství Janov přinutil Benátky, aby podepsaly diplomatickou dohodu s řadou ústupků.
Mimochodem, existuje velmi zajímavý článek o nejmocnějších námořních silách naší doby na most-beauty.ru.
3
Battle of Curtra
Vojenský střet mezi Francouzem a Flemings během vlámského povstání se také nazývá „Bitva o zlaté ostruhy“. A konalo se 11. července 1302.
Velitel francouzské armády, hrabě Robert Artois, shromáždil pod jeho praporky 2,5 tisíce dobře vyzbrojených kavalérií a 8 tisíc pěších vojáků. Flemingové měli pěších vojáků na 7 500 ozbrojených milicí.
Vlámské milice účinně zaútočily na francouzskou kavalérii a poté uvedly nepřítele do útočiště a pěchoty. Francouz, který ztratil více než tisíc mrtvých, opustil bojiště. Vítězové shromáždili zlaté ostruhy od zavražděných šlechtických rytířů a pověsili je na ulicích jejich měst.
4
Bitva o Agincourt
Bitva u Asencourtu se stala jednou z epizod staleté války mezi Francií a Anglií. Bitva se konala 25. října 1415.
Podle vojenských historiků se údaje o silách stran liší, ale všechny jsou v jednom - Francouzi měli oproti anglické armádě významnou výhodu. Britové soustředili těžce ozbrojené válečníky uprostřed a lučištníci se usadili na bokech pod lesním porostem. Francouzi, kteří útočili na bitevní formace Britů, se dostali pod palbu lukostřelců a byli nuceni ustoupit.
Druhý francouzský útok také selhal. Historické zdroje ukazují protichůdné údaje o ztrátách. Ale Britové bojující v menšině ztratili výrazně méně vojáků než Francouzi.
5
Bitva mladých
Po úspěšné ničivé kampani proti Rusku v roce 1571 se krymský Khan Divlet Giray rozhodl zopakovat úspěch a zcela dobýt ruské země.
Khan, tlačený Osmanskou říší, shromáždil pod jeho velením 40 000. armádu a vedl do Moskvy. 50 mil od hlavního města ruského království se s nimi setkaly oddíly knížete Michailu Vorotynského a pluk Andreje Khovanského. Připojili se k nim kozáci Don a také 7 tisíc žoldáků vyslaných na pomoc králi. Celkový počet ruských vojsk tak činil 23 až 25 tisíc lidí.
První 29. července jednotky Dmitrije Hvorostina napadly rozlehlé síly jednotek Divlet Giray a prakticky zničily pokročilé síly krymských Tatarů. Vorotynsky po potyčce s hlavními silami provedl imaginární ústup. Nepřítel zahájil útok na ruské pozice a 2. srpna Vorotynsky přivedl svůj hlavní pluk dozadu a porazil Divlet Giray armádu. Na poli pod Molodi zemřelo 15 tisíc vojáků, kteří přišli dobýt Rusko, a dalších 12 tisíc se utopilo ve vodách Oky.
6
Zázrak Mönnyangu
Námořní bitva během války Imda u pobřeží Korejského poloostrova. V roce 1596 se Japonci pokusili o druhou invazi do Koreje.
Korejský námořní velitel Lee Songxing přinesl 13 lodí typu Panoxon, aby se setkal s japonskou flotilou. Znal dobře úžiny a vlastnosti proudů a nalákal japonské lodě do úzkého průlivu, kde většina z nich narazila na pobřežní útesy.
Poté, pomocí lineární bitevní taktiky, Li Songxing dokončil zbývající nepřátelské lodě. Bez ztráty jediné lodi zničil nadaný námořní velitel 133 japonských lodí.
7
Bitva u Ramniku
Jedna z nejdůležitějších bitev rusko-turecké války se konala 11. září 1789 na řece Rymně v Rumunsku.
Kombinované rusko-rakouské síly a 100 000. turecká armáda se sešly v bitvě. Síly spojenců byly 18 tisíc rakouských a 7 tisíc ruských vojáků. Přes numerickou převahu turecké jednotky utrpěly těžké ztráty díky zručnému velení ruského velitele Suvorova.
Jedno z nejvýznamnějších a rozhodujících vítězství Alexandra Suvorova, po kterém mu císařovna Kateřina II. Udělila titul hraběte, a Rakušané ho začali nazývat „generálem vpřed“.
8
Bitva o Marengo
V závěrečné bitvě o italskou kampaň Napoleona poblíž města Marengo 14. července 1800 se téměř stejné síly Rakušanů a Francouzů sblížily.
Ale v rozhodné bitvě se zúčastnilo pouze 16 000 Francouzů, proti téměř 40 000 Rakušanů. Zbytek francouzské armády zůstal hluboko pozadu. Francouzi byli pod tlakem nadřazených sil nuceni ustoupit. O výsledku bitvy ve prospěch Napoleonovy armády však rozhodl odvážný protiútok generála Dese.
Rakušané věřící, že bitva byla vyhrána, se pohybovali ve sloupech pochodem a nedokázali odrazit rychlý útok Francouzů. Poté, co ztratili asi 20 tisíc lidí, Rakušané opustili území Itálie.
A o těch nejkrásnějších místech v Itálii na most-beauty.ru je pro vás velmi zajímavý fotografický materiál.
9
Útok mrtvých
Už jsme viděli, že ne vždy je nadřazenost klíčem k úspěchu. Chci ale skončit bezprecedentní událostí v dějinách válek, která se v historii propadla pod názvem „Útok mrtvých“.
V létě roku 1915 se Němci neúspěšně pokusili obsadit pevnost Osovec. Po několika útocích 6. srpna byl zahájen plynový útok proti obráncům, po kterém bylo provedeno masivní dělostřelecké bombardování ruských pozic.
Poté byl 18. Landverský pluk vržen do útoku. V tomto okamžiku zbývající vojáci 13. roty 226. Zemlyanského pluku v protiútoku narostli. Během útoku bajonetu vzalo přibližně 60 ruských vojáků zasažených chlorem 14 praporů Říšského štítu.
10
Nikolaev přistání
V historii Velké vlastenecké války šla tato vojenská operace pod názvem „Olshansky Landing“, na počest velitele roty mořských výsadkářů, poručíka Konstantina Olshanského.
V noci z 26. března 1944 přistoupilo v přístavu Nikolaev 68 parašutistů, kteří překročili ústí Bugského. Po několika střetech s německými jednotkami obsadili sovětští vojáci výtah a začali držet kruhovou obranu. Němci hodili proti výsadkářům 3 prapory pěchoty a dva tanky.
Olshanskyho vojáci nesli ztráty a vydrželi až do 28. března, ničili 700 německých vojáků a vyhazovali 2 tanky. Tato operace urychlila osvobození Nikolaeva a ze 68 výsadkářů zůstalo naživu 11 lidí. Jediný případ během druhé světové války, kdy všichni účastníci operace získali titul Hrdina Sovětského svazu.
11
Bitva o baston
Překročili jsme deklarované bitvy TOP-10, protože se rozhodl doplnit článek o další důležitou bitvu po zveřejnění materiálu.
Boj mezi spojeneckými silami a nacisty v belgickém městě Bastogne v prosinci 1944 - leden 1945.
Americkým jednotkám velel Anthony MacAuliffe a jejich počet byl 28 tisíc lidí. Vojáci Wehrmachtu byli více než 54 tisíc lidí, včetně Němců měla divizi tanků. Německá ofenzíva proti městu Bastogne byla držena 10. obrněnou divizí a dělostřeleckou divizí. K pomoci bránícím vojskům výsadkáři 101. leteckého pluku přistáli.
Navzdory nadřazeným nepřátelským silám se Američanům podařilo potlačit útok a prorazit blokádu. Němci poblíž Bastogne ztratili 12 tisíc zabitých, ztráta spojeneckých sil činila 3 tisíce vojáků.
Konečně
Počínaje vítězstvím Sparťanů a velkými kampaněmi Alexandra Velikého byly taktiky použity k soustředění hlavních sil na hlavní směr stávky. To byl génius velkých velitelů, aby správně určili směr rozhodující rány a porazili menšího nepřítele menšími silami. Existují však příklady, jako v případě pevnosti Osovets, kdy rozhodujícím faktorem vítězství je duch a velká touha nenechat nepřítele do jejich zemí.
Autor: Valery Skiba