Německo je zemí, která dala světu mnoho vynikajících filozofů. Vzhledem k neustálým změnám hodnot a variabilitě ducha doby nelze jejich vliv na kulturu a společnost plně ocenit. Ale víme jistě, že hráli obrovskou roli při formování nejen moderního německého jazyka, ale moderního světa. Myslitelům z Německa bylo otevřeno mnoho krásných a zajímavých částí lidské bytosti. V tomto článku vás seznámíme s nejvýznamnějšími německými filosofy, kteří zanechali své stopy ve světové historii. Pamatujte, že filosofie je „racionální“ věda, a proto není vůbec nutné, abyste se zcela shodovali se všemi názory a teoriemi těchto jednotlivců.
10
Martin Heidegger
Podle obecně přijímaného názoru je Martin Heidegger jedním z největších filosofů 20. století. Jeho učení bylo založeno na povýšení bytosti jako hlavního prvku vesmíru. Heidegger ve svých spisech kritizoval moderního člověka, který se úmyslně oddělil od divočiny a postavil se nad něj. V počátečním stádiu byl na filozofa zaujatý teorií Aristotela, který také souhlasil s teologickým učením katolické církve. Tvrdil, že lidé vědomě odstoupili od porozumění životu, jediné, co nás spojuje se vším ostatním na světě. Shromáždili jsme se ve společnostech, abychom přijali kulturní aspekty života a považovali je za naprosto normální.
Filozof tvrdil, že pravda se rodí pouze tehdy, je-li jakákoli teorie zpochybněna. Chtěl tedy, aby lidé přiznali nesprávnost naší socializace. Považoval to za podivné a zbytečné a odmítal všechny materialistické hodnoty. Přes jeho odcizení od vnějšího světa se Heidegger neodvážil připojit k NSDAP a plně podporovat nacistickou vládu. Rétorika nacismu ovlivnila filozofa natolik, že se ani neobjevil na pohřbu svého mentora Husserla, který byl Židem. Po skončení druhé světové války Martin podstoupil denazifikaci, později ve všech ohledech popíral jeho spojení s nacismem a prohlašoval, že se zlomil s úřady po roce 1933 (rezignoval jako rektor univerzity ve Freiburgu). Pochybovat o jeho slovech dělá každoroční obnovení lístku strany, dokud ne 1945. Zajímavým rysem Heideggeru bylo použití dialektů při psaní filosofických děl a jejich určitá poezie.
Mimochodem, na našem webu thebiggest.ru je zajímavý článek o bitvách s nacistickými silami v Evropě po 9. květnu 1945.
9
Edmund Husserl
Edmund Husserl, německý filozof židovského původu, je nejlépe známý jako zakladatel fenomenologie. Je ironií, že to byl on, kdo byl mentorem Heideggera, který podporoval myšlenky nacismu. Husserl praktikoval na mnoha vysokých školách v Německu a jeho poslední zaměstnání bylo na univerzitě ve Freiburgu, kde se setkal s Heideggerem, který ho nakonec nahradil jako vedoucí katedry. Poté, co se Hitler dostal k moci, byl vyloučen z práce a neměl dovoleno účastnit se kongresů o filozofii. Edmund však nebyl podroben represím, ale zbytek svých dnů žil sám a svět opustil v roce 1938.
Fenomenologie je hlavní myšlenkou Husserla se zaměřením na stručnost a zkušenost. Husserl věřil, že použití vědeckého přístupu pomůže pochopit pravou podstatu vědomí. Taková teorie by neměla překvapit, protože Edmund praktikoval nejen filozofii, ale také matematiku. Věnoval velkou pozornost základům matematiky a uvolnil dílo Filozofie aritmetiky. Studium logiky vedlo ke dvěma částem studia logiky. Podle stoupenců Husserla jeho práce pomohly vytvořit prostředí pro vznik psychoanalýzy, což z něj dělá jednu z nejvlivnějších osobností své doby.
8
Karl Marx
Dnes je Karl Marx více vnímán jako politická a ekonomická postava, ale většina jeho děl je primárně filozofická. Jeho vědecké, filosofické, sociálně-humanitární a ekonomické práce byly kombinovány v obecném termínu nazvaném marxismus. Jeho teorie byly tak revoluční, že Británie byla jedinou zemí, která souhlasila s přijetím Marxe. Od jeho studií byl ovlivňován Hegelovými teoriemi a podle jeho učení posuzoval ateismus. Podle jedné verze vychází Marxův ateismus z dětství, kdy byla celá jeho rodina nucena adoptovat křesťanství, aby hlava rodiny neztratila práci. Při práci v redakci časopisu Marx otevřeně hovořil o nepřípustnosti cenzury a také požadoval svržení monarchické formy vlády. Výsledkem bylo jeho propuštění a uzavření publikace.
Německá vláda se opakovaně pokoušela „uklidnit“ Marxe tím, že mu nabídla práci ve státní struktuře. Filozof odmítl, po kterém byl nucen odejít do Paříže pod hrozbou zatčení. Ve francouzském hlavním městě se Marx setkal s Friedrichem Engelsem, který se stal jeho společníkem až do konce svých dnů. Po sérii nucených přemístění se Marx usadil v Londýně, kde spolu s Engelsem napsal většinu děl ekonomických a sociologických pojednání, včetně slavného hlavního města.
Teorie Marxe říká, že kapitalismus zabíjí lidstvo a je neúspěšným ekonomickým systémem. Filozof předpověděl svržení kapitalismu v důsledku povstání dělnické třídy. Byl to Engels, kdo upozornil Marxe na dělnickou třídu. Poznamenal, že kapitalismus je založen na vykořisťování nižších vrstev vyššími, což neodpovídá objemu práce. Také podle Karla Marxe manželství nebylo jen obchodní smlouvou, která vylučovala pocit povinnosti uzavřít sňatek s osobou. Marxismus je jednou z mála teorií minulých století, která ovlivnila formování moderního světa.
7
Ludwig Feuerbach
Feuerbachova filozofická činnost spadá do poloviny 19. století. Ve svých spisech se spoléhal na učení Hegela, srovnávající filozofii a náboženství. Postupně přišel k teorii nepřítomnosti Boha, aniž by popíral a neodsuzoval náboženská učení, považoval je za vodítko akce k osvícení lidstva. Feuerbach velmi ovlivnil ateismus Karla Marxe, který se zúčastnil několika Ludwigových přednášek.
Smyslem Feuerbachovy teorie bylo vysvětlit náboženství z hlediska lidských dějin. Filozof navrhl, že náboženství se formovalo díky historii, stalo se jeho odrazem, a ne naopak. Jeho ateismus nebyl agresivní, vyučování náboženství pro Feuerbach byla správná, ale podle jeho názoru se lidstvo samo o sobě mohlo osvobodit bez náboženských dogmat. Popisoval nejlépe vývoj Feuerbachových myšlenek a prohlásil, že jeho první myšlenkou byl Bůh, druhý, logika a rozum a třetí - člověk.
A v našem článku se můžete dozvědět o nejpočetnějších náboženstvích na světě.
Vzhledem k tomu, že Feuerbach nevyučoval na žádné z univerzit, jeho přednášky během jeho života nebral vážně většina zástupců vědy, kteří upřednostňovali spěchat učení filozofa. Většina recenzí Ludwigovy práce byla publikována po jeho smrti.
6
Johann Gottlieb Fichte
Johann Gottlieb Fichte byl stoupencem teorií Immanuela Kanta, představitele německé klasické filosofie. Jeho činnost sahá až do konce XVIII - počátku XIX století. Fichteovy teorie se nazývají jakýmsi dirigentem mezi Kantovými myšlenkami a Hegelovými myšlenkami. Zajímavé je, že Fichte se proslavil právě díky Kantovi. V 29 letech se obrátil na světově proslulého filosofa se žádostí o vyhodnocení jednoho ze svých děl. Kant dal práci pozitivní recenzi a pomohl ji publikovat. Protože rukopis byl vytištěn jménem anonymního autora, společnost rozhodla, že to byly Kantovy vlastní myšlenky. Odhalená pravda učinila Fichte slavným.
V následujících letech byl Fichte obviněn z ateismu, který byl v té době považován za nepřijatelný. Na vrcholu skandálů odešel z univerzity v Jeně, kde pracoval jako učitel a přestěhoval se do Berlína. Práce filozofa sloužila jako základ pro založení německého subjektivního idealismu, hnutí, které učilo, že vize věci závisí více na tom, jak se na to díváme, a ne na povaze předmětu. To znamená, že vidíme pouze to, na co se zaměřujeme, sami často ignorujeme důležité věci. Fichte také formuloval myšlenku nazvanou „Thesis, Antithesis, Synthesis“. Jeho význam je ten, že pravda je vždy uprostřed. Existuje jeden pohled - teze, druhý - protiklad a jejich syntéza bude pravdivá.
5
Max Weber
Aktivity Maxe Webera šly daleko za hranice filozofie, je také známý jako vynikající historik, sociolog a ekonom. Jeho práce nám umožnila nazvat Webera jedním ze zakladatelů sociologie. Ve svých teoriích o ekonomickém systému a jeho vztazích s náboženstvím Weber často vstoupil do diskuse s Karlem Marxem a tvrdil, že náboženství mělo důležitější vliv na rozvoj kultury konkrétní civilizace, což následně vedlo ke změnám ve formě řízení. Weber pečlivě prostudoval náboženství asijských národů, aby pochopil, jak ovlivnil vývoj ekonomik východních zemí. Max Weber se aktivně zapojil do politického života Německa, byl jedním ze zakladatelů liberální strany.
Weberův vliv na jeho současníky byl tak velký, že mu bylo umožněno vyvinout ústavu pro Výmarské Německo. Ve svých teoriích propojil protestantismus a kapitalismus, což vedlo k napsání díla „Protestantská etika a duch kapitalismu“. Filozof poznamenává, že kreslí historické paralely, že téměř všichni držitelé kapitálu jsou protestanti. Přes postupné rozšiřování kapitalismu do katolických zemí Weber považoval reformaci za klíč k budování kapitálu. Podle jeho názoru odmítnutí křesťanství znamenalo odklon od kapitalismu. Rovněž vyvinul teorii státu monopolizující použití síly, což potvrzuje další průběh dějin.
4
Arthur Schopenhauer
Arthur Schopenhauer byl pouhý filosof, který se vyhýbal lidské společnosti a všem projevům emocí. Většinu svého života trávil přemýšlením a čtením, i když považoval přílišné čtení za zbytečné a dokonce škodlivé. Tvrdil, že tímto způsobem člověk snižuje svou náročnost, raději používá myšlenky jiných lidí, než je vytáhne z hlavy. Filozof vyrostl v bohaté rodině, poté, co získal základní vzdělání ve Velké Británii. Schopenhauer považoval Immanuela Kanta za svého ideologického mentora, často kritizoval uznávané filozofy jako Fichte a Hegel. Je to Schopenhauer, kterému je připisováno zavedení pojmu „motivace“ jako nehmotného předmětu, který řídí lidské činy. Arthur Schopenhauer byl misantrop a přesvědčený bakalář. Měl také rozsáhlé jazykové znalosti, mluvil německy, francouzsky, anglicky, španělsky, italsky a latinsky. Trpěl různými fóbiemi a byl o své zdraví opatrný.
Dostal přezdívku „filozof pesimismu“ za jeho výroky o moderním světě a lásce. Náš svět považoval za „nejhorší možný“ a lásku považoval pouze za prostředek k plození. Považoval románek za důležitý pouze kvůli jeho potřebě lidské reprodukce. Schopenhauer vyvinul teorii, že láska zanechává negativní dojem na mysli při hledání partnera pro reprodukci. Lásku považoval za výsledek „nevyváženého dětství“ - každý člověk hledá partnera, který ho doplní a nahradí chybějící vlastnosti. Schopenhauer považoval cíl každého člověka za pochopení štěstí a dodal, že moderní svět je zaměřen na jeho zničení. Logickým závěrem pro filozofa bylo popření existence skutečného bohatství a štěstí jako takového. Jeho práce velmi ovlivnila činnost tak slavných lidí jako Sigmund Freud, Albert Einstein, Leo Tolstoy a Richard Wagner. Ten dokonce zasvětil jednu ze svých oper Schopenhauerovi.
3
Immanuel Kant
Immanuel Kant je jednou z předních osobností osvícení a zakladatelem německé klasické filosofie. Jeho práce se neomezovala pouze na filosofii, publikoval práce o fyzice, zoologii, geografii a astronomii. Celý život strávil v Konigsbergu, včetně období, kdy bylo město v moci Ruské říše. Zabýval se vyučováním, přednášením v mnoha předmětech. Byl svobodný a tvrdil, že svou manželku nemůže podporovat, když se chce oženit. A když se tato příležitost objevila, netoužila se oženit.
Filozofická činnost Immanuela Kant byla zaměřena hlavně na etiku a morálku. Skromný původ nezabránil tomu, aby se Kant stal vedoucím filozofem své doby. Chtěl, aby evropská společnost podléhala logice a rozumu, nikoli náboženství, jehož učení považoval za iracionální a zaostalé. Věřil, že bychom neměli ve vztahu k ostatním jednat v rozporu s našimi touhami. Teď to vypadá docela logicky, ale v době Kant byla teorie revoluční. Filozof také tvrdil, že nemusíme ukazovat slepou laskavost ostatním, ale musíme vzít v úvahu zvláštnost jejich povahy. Kant také hodně přemýšlel o svobodě a tvrdil, že člověk je svobodný, pokud jedná ve vlastním zájmu. To ho odlišuje od ostatních myslitelů, kteří tvrdí, že svoboda spočívá ve svobodě dělat věci, které se nám líbí. Kantova díla jsou snadno srozumitelná díky použití jednoduchého jazyka, který není bohatý na terminologii a složité řečové obraty neodmyslitelně patří k filozofům osvícení.
2
Friedrich Nietzsche
Nietzsche byl smutným géniem své doby, což znamenalo období přechodu od náboženských k logickým soudům. V průběhu svého života byl vážně nemocný s různými formami fyzických a psychických poruch. Většina jeho rozsudků nebyla společností přijata a široké uznání získal až v závěrečné fázi své činnosti. Nedorozumění ze strany ostatních zanechalo vážný otisk díla filozofa, což lze vidět na změnách jeho rétoriky. Obdiv pro teorie Kant přinesl Nietzsche s vynikající postavou romantické éry, Richardem Wagnerem, ale jejich přátelství netrvalo dlouho a skončilo úplnou přestávkou.
Nietzscheho brilantní úspěchy ve filologii se odrazily v jeho pozvání na post profesora na univerzitě v Basileji ve věku 24 let, což bylo v té době nepředstavitelné. Nebyl mezi vrstevníky úspěšný a od útlého věku vyčníval zralost. Nietzsche považoval závist za pozitivní pocit, který motivuje člověka. To byla ona, stejně jako vůle dosáhnout nejvyšší možné pozice ve společnosti, podle Nietzsche, byla hlavní myšlenkou lidstva. Je těžké s ním nesouhlasit, protože pouze ambiciózní plány vedou k průlomům v oblasti vědy a techniky. Nietzsche uvedl, že „Bůh je mrtvý! Bůh nevstane! A my jsme vinni jeho smrtí! “, Což způsobuje skutečnou bouři rozhořčení i teď. Ve skutečnosti se filozof nechystal „tančit na kostech“ náboženství, které ztratilo své postavení. Ve svém výroku vyjádřil obavy, že morálka vyučovaná náboženstvím by moderní společnost s ateistickými principy nepřijala.
1
Georg Hegel
Určitě je mnoho připraveno se dohadovat o prvním místě Georga Hegela na seznamu největších filosofů Německa, jeho aktivity a názory však přesvědčí všechny, kdo nesouhlasí. Jeho teorie byly samozřejmě velmi kontroverzní a v mnoha ohledech je obtížné souhlasit s filozofem, ale samotná skutečnost Hegelových tvrzení, že pravda se rodí pouze z chyb, z něj dělá skvělého myslitele. Jeho vědecká činnost zahrnuje období do konce XVII - začátek XIX století, kdy Georg vyučoval na řadě německých univerzit. Hegel je považován za jednoho ze zakladatelů ateismu, který v něm vznikl během studií na teologickém semináři.
Jednou z teorií filozofa bylo, že bychom se měli poučit od našich ideologických oponentů, protože často je pravda mezi dvěma protichůdnými názory. Pokrok podle Hegela spočíval v přechodu z jednoho extrému na druhý. Dal politiku jako příklad, když se státy vyvíjely, přecházel od pravých ideologií doleva a naopak a hledal potřebnou rovnováhu. Filozof chyby ocenil a považoval je za přechodnou fázi k pravdě. Hegelův pragmatismus vynikl odmítáním pátrání po pomíjivém ideálu. Na rozdíl od mnoha filosofů tvrdil, že společnost již má vše pro to, aby vybudovala lepší svět, hlavní věcí je naučit se, jak lépe spravovat stávající hodnoty. Duch času byl nejdůležitějším faktorem v Hegelově učení, na který neustále zdůrazňoval.
Konečně
O filozofech, o jejich dílech a teoriích se můžete nekonečně hádat. Ale dovolujeme si přerušit tento článek, abychom poslouchali váš názor na nejvýznamnější německé filosofy. Koho byste přidali do tohoto seznamu a kdo v něm skončil nechtěně. Napište své myšlenky do komentářů k tomuto článku.